Dnes o společenství

Jedním ze základních pilířů koncepce naší školy je společenství lidí, kteří budou chtít spolupracovat, budou se uznávat a hlavně budou chtít to společenství vytvářet. Vůbec nyní není důležité, zda je budeme označovat tímto slovem nebo zvolíme výraz komunita či mikroregion. Důležité bude, jak to celé budeme cítit, jak budeme komunikovat a zejména co nás bude držet spolu, jaké budeme prosazovat principy a zásady.

Často o tom mluvím, že věřím ve vznik komunity rodičů a jejich dětí, pracovníků školy, starostů a zastupitelů i všech obyvatel svazkových obcí. Jenže vyjmenováním jednotlivých členů se žádná komunita, žádné společenství samo o sobě nevytvoří.

Poslouchal jsem v neděli zajímavý rozhovor, ve kterém zazněla přesně ta myšlenka, kterou nosím měsíce v hlavě. To myšlenkou je změna chápání jedné zásadní věci, změna toku našeho myšlení. Sám jsem v rozhovorech často uváděl, co který člen společenství získá – okruh spolupracujících lidí, dobré vzdělání, pracovní příležitost, školu v místě bydliště, místo setkávání, nabídku kulturních i sportovních aktivit – jistě toho bude ještě mnohem víc. Zkusme to významově otočit. Tedy co jednotlivý člen společenství všem ostatním nabídne, jaká bude jeho role a zejména jeho přínos pro vznikající komunitu. Zkusme o tom prosím každý vážně přemýšlet – Čím zrovna já přispěji, co přináším, čím budu užitečný ostatním. To je ten zralý pohled, jenž nás může neskutečně nakopnout a celý proces akcelerátor. Ve vánočním blogu jsem připomněl, že zralý člověk má větší radost z dárku, který daruje, než z toho, který dostane. Zkusme prosím takto každý za sebe uvažovat. Co já od společenství čekám, co získám. Ale hlavně to, co pro společný život nabídnu já sám. Moc za to děkuji už nyní.