Dnes o hodnocení

Je vám až legrační sledovat ty žabomyší války ve veřejném prostoru, bohužel mnohdy černobílé a tím pádem urputné. Dnešním tématem bylo samozřejmě hodnocení, neboť byl poslední den prvního pololetí školního roku. Sám jsem si několikrát dnes uvědomil, že přesně za rok budou naši žáci dostávat první ucelenou pololetní zpětnou vazbu a otázka hodnocení bude zásadní kapitolou v příběhu naší školy. Začneme jej společně psát příští týden na první schůzce týmu pedagogických pracovníků a moc se na to těším.
Zpátky však k těm debatám o hodnocení. Je s podivem, že některé téma získá takovou pozornost a skrytou víru, že jeho vyřešením bude svět najednou jasný, veselý a úplně bez kazu. Dnes tedy vášně planou ohledně vysvědčení. Někdo je chce zcela odstranit, jiný upravit, jiný zcela nahradit, jiný zachovat jako tradici. Přitom je snad patrné, že pouhým zrušením vysvědčení se vůbec nic neposune, stejně jako se nic neposune zavedením osmileté základní školy, snížením počtu předmětů nebo jiným označováním učitelů. Ve své podstatě jsou to typické ukázky zástupných problémů, které na sebe poutají pozornost a umožňují myšlenkové exhibice.

Žák by měl co nejčastěji dostávat nezraňující srozumitelnou zpětnou vazbu, zdali jde v procesu vlastního učení správnou cestou a zdali jde ke stanovenému cíli. To je základní princip formativního přístupu k učení a řada učitelek a učitelů to takto správně provádí. Jenže ona srozumitelná zpětná vazba musí být ze své podstaty pravdivá, autentická. Lhali bychom žákovi i sami sobě tvrzením, že je všechno v pořádku, kdyby tomu tak nebylo. Zde je kámen úrazu. Řada lidí chce formativní přístup, ale pouze na kladné straně spektra. Přitom žák potřebuje celou šíři informací, aby se učil, co je dobré a co již ne, aby cítil důsledky svého učení. Formativní přístup spojuje všechny časové roviny dohromady. Reflexí včerejší práce žák pochopí, co zítra dělat stejně dobře nebo co je potřeba změnit.

Jenže v lidském životě zůstanou takzvané sumativní body, jsou potřebné a nezbytné. Zpětná vazba potom plní funkci rituálu, přechodu, splnění požadavků. Člověk se mu v životě nevyhne, jde například o zápis k základnímu vzdělávání, přijímací zkoušky, maturitu, státnice, získání řidičského průkazu, podání daňového přiznání a příkladů bychom našli mnohem víc. Nevidím na tom nic špatného, když žáky naučíme v bezpečném prostředí se zpětnou vazbou pracovat, poučit se z ní, učit se na ni adekvátně a bez emocí reagovat. Lakování na růžovo svět nikdy nezlepšilo a nezlepší.