Dnes o čtenářství

Pročítal jsem svoji poslední knížku Ohlodaná kost a zastavil jsem se u kapitoly věnované čtenářství. Proč se něco tak zásadního a vůbec ne banálního stává problémem? Proč je něco tak zásadního přímo znevažováno či alespoň podceňováno, přitom se termín čtenářská gramotnost stále častěji ve vzdělávací politice používá? Nakonec se na ní zaměřuje snad nejdůležitější celosvětové srovnávací šetření PISA, ať už si o něm můžeme říkat cokoli.

Vizualizace školní knihovny

Kritické jisté je to, že prokazatelná a změřitelná čtenářská gramotnost našich žáků (srovnávací šetření PISA zkoumá věkovou skupinou žáků, kteří v konkrétním roce dosáhnou patnácti let věku) je na kriticky špatné úrovni nikoli z hlediska celku a nic neříkajícího průměru. Z takového pohledu jsou naši žáci průměrní. Jenže při bližším pohledu na data zjistíme, že každý čtvrtý žák české školy má nejnižší úroveň čtenářské gramotnosti, což znamená, že text přečte, ale nerozumí jeho obsahu, tedy netuší, oč běží. Je to alarmující skutečnost, kterou politikové pořád podceňují. Zdánlivě totiž nejde o tolik, přeci existují tablety, telefony, proč bazírovat zrovna na čtení. Jenže cokoliv na mobilním telefonu, notebooku, světelné tabuli, plátně kina, v novinách či letáku musím umět přečíst a porozumět obsahu. V opačném případě jsem negramotný, zranitelný a v moderní společnosti prakticky nepoužitelný.
Zkusím to vyjádřit hodně jednoduše. Pokud žák nerozumí textu, nemá šanci správně pochopit zadání jakéhokoliv úkolu nebo spočítat slovní úlohu. V budoucnu podcení třeba dlužní úpis, nepřečte si noviny v rodném jazyce, což donedávna byl symbol funkční gramotnosti, nepochopí pracovní smlouvu či úrokové sazby. Už jen z tohoto výčtu je patrné, že čtenářská gramotnost je zásadní pro všechny další oblasti jeho života. Je potřeba pomoci žákovi naučit se bezchybně číst s porozuměním. No a že je k tomu potřeba píle, úsilí, sem tam nějaká četba navíc, úkol či stanovený kánon četby?
Odstranění pozdějších problémů za to stojí, viďte?